První dojmy - fotografie

Tak se mi podařilo ukořistit několik prvních obrázků z našeho okolí a z okolí taipeiského výstavního centra, kde jsem se byl dneska podívat na výletě.

Obrázky od teď najdete tady společně s hromadou Míšiných a mých starších fotek, ty když tak ignorujte.

První dojmy

Originální název, že? Tak doufejme alespoň v originální obsah. Začalo to ještě dříve, než jsem vůbec někam odletěl. Večer před dnem letu mi vypadla ze zubu plomba. Celkem nepříjemná situace, když odjíždíte na rok pryč a cestovní pojištění plombování zubů rozhodně nehradí. Na pohotovosti mi naštěstí řekli, že vypadl jenom kousek plomby, zabrousili a poslali mě domů s tím, že je to v pořádku. Nevím, jestli to bylo psychikou nebo letadlem, nicméně zuby mě začaly pěkně bolet, jakmile jsem opustil pohotovost, a přestaly bolet až někde v Bangkoku, kde letadlo přistávalo na dobrání paliva. Od krvavých představ hledání zubaře v Taipeii nepomohlo ani sledování akčních filmů na malé soukromé obrazovce v hlavě sedadla přede mnou.

Celou cestu v letadle jsem musel přemýšlet, co v něm vlastně vůbec dělám. Doma fajn práce, krásná země, kamarádi. Na konci letu kulturní šok a nejistá budoucnost. Připadám si v letadle tak trochu omylem. Vedle sedí klučina, co se jede do Thajska učit thajský box, pak pár čechoaustralanů, které čeká ještě jednou tak dlouhý let z Taipeie. Každý má nějaký důvod v tomto letadle sedět.

Čekání na autobus na křižovatce u vlakového nádraží, kam jsme přijeli z letiště, byl kulturní šok v tom nejdrsnějším slova smyslu. Nevyspalý a nepřipravený, tak nějak bych to nazval. Když jsem si představil, že před měsícem koukala Míša stejně jako já jako čerstvě vyoraný krtek a měla před sebou ještě hledání bydlení, moc do skoku mně nebylo. Byteček máme malý, ale úplně dostačující. Je tu ticho, že je slyšet vlastní dech. Pro našince věc samozřejmá, v Asii ale k nezaplacení. Naštěstí se snad nebude opakovat xiamenská zkušenost s probdělými nocemi za zvuku míchaček a vibrátorů do betonu.

Není tady vůbec kde na ulici a hlavně co jíst! Pouliční restaurace, kde bylo vždy večer narváno a kam jste mohli pozvat celou svatbu, jak bylo levno, tak, jak si je pamatuji z Číny, tu vůbec nejsou. Pětikvajová miska nudlí tady stojí 80 taiwanských dolarů (cca 15 Kč a 40 Kč). Pak tu jsou malé restaurace, které ale vaří vždy jenom jeden či dva druhy jídla. Není možné si objednat několik talířů a tak vyzkoušet od každého trochu a dát si k tomu misku rýže. Světe div se. Existují Číňani, kteří po sobě na stole nenechají hromadu odpadků a pod stolem louži plivanců, ale vstanou a pomalu si po nich může hned někdo sednout. Nepsané pravidlo pražských eskalátorů o stání vpravo a předbíhání vlevo tady platí taky :) Nad moje očekávání dost mladých umí slušně anglicky a hlavně se nebojí mluvit, což se tedy o pevninských Číňanech říct nedá.

Začali jsme dobře na hudebním večeru se skupinou Sudovjan pořádaném českou zastupitelskou misí tady na Taiwanu. Dnes bylo pokračování v podzemí nejvyšší budovy na světě, kde je jedno celé patro obchoďáku vyhrazeno pro rychlé občerstvení. Můžete si dát japonské suši, čínské nudle, korejské kimči, indické kari nebo obligátní burger, vše pěkně pohromadě. Tam jsem určitě nebyl naposledy. Zvlášť, když se toho kolem nabízí k jídlu tak žalostně málo.

Takže pobyt začíná více než dobře. Odpadají strkanice a dohadovanice s nerudnými a neochotnými Číňany, doma je možné spát a v klidu pracovat, na trhu to vypadá jako v Asii, jen se nikdo necpe hlava nehlava a nesmlouvá se o misku nudlí. Autobusy MHD jezdí poloprázdné, metro metruje. Počítačové krámky jsou pěkně soustředěné na jedné nebo dvou ulicích přesně tak, jak to mám rád. Mimochodem toto shlukování obchodů s podobným sortimentem na jedno místo je jedna z absolutně nejlepších věcí na Asii. Stačí udělat pár kroků a projdete dvacet konkurenčních obchůdků a vyberete mnohem lépe, než kdybyste museli mezi nimi poletovat přes celé město. Ono se to s výstavbou obchodních center děje vlastně trochu i u nás, ale tam je snaha, aby byla nabídka co nejširší a nejpestřejší, místo toho, aby bylo více obchodů se stejným zbožím pod jednou střechou.

Zatím to tedy tady vypadá celkem západně a usedle. Uvidíme, jestli bude vůbec o čem psát :)

Rozloučíme se citátem z Forrest Gumpa, doufám, že se tentokrát bude Forrest mýlit.

A začalo pršet a nepřestalo tři měsíce.

How to pack for a year in Asia and fit in 20 kilos

I am sure you know that. Whenever you go to the Asia your luggage weight is limited to twenty kilos. It is not problem when your journey takes a month or two, but how to fit in twenty kilos for a year long journey? Following are my tips. This is the third time I am packing for a year long journey to Asia and the second time I am packing for living in the city and not for traveling. Some information (marked by CZE) is relevant to Czech Republic only.

I will update this article during my packing. I start packing in a week or two :)

At home

• Take kitchen stuff. You will definitely miss your cuisine after month or two. Asian food is really different and you will miss favourite taste of meals you are used to. We take baking ingredients as custard powder, ginger bread powder, baking powder, vanilla sugar, instant yeast, some cheese and sausages, chocolate.
• Take seeds of your favourite spices. You will definitely not find these spices around. And it can be problem to find and buy even seeds. We take sweet basil, chive, lemon grass...
  
• Take things you need for your favourite sports. You will be quite isolated in new environment and sports can easily help you to find community of new friends and become part of some society.
• Get proper medical insurance. Insurance which comes with your credit card is usually sufficient and is valid for half a year. After that you will be able to find local medical insurance. It is also possible to stop paying medical insurance in your country when you are leaving for more than 6 months (CZE). After coming back you have to make good that you were insured in abroad.
• Write down numbers of your bank accounts and credit card numbers with pins and emergency phone numbers (for blocking a card) on a sheet of paper and give it to your parents or other reliable person.
• Go to the city hall and write down general warrant of attorney for reliable person.
• Go to the post office and arrange that reliable person can receive letters addressed to you.
  
• Do not forget to visit your favourite dentist. This is quite expensive, usually not covered by medical insurance, and unsafe experience in abroad.
• Take a lot of your pictures and check number of blank pages in your passport. Customs are quite cumbersome and put their small stamps to your pretty blank pages. So you can run out of space in your passport easily. Take two passports if you can do so. When one passport is waiting for a visa on some embassy, you can still use the other one. This is the only official reason for having two passports (CZE).
• Take pictures of your family and your city. If you take more than few, you can give them to people you meet as a nice present.
• Take basic pills. We usually take two types of general antibiotics, vitamins C and B complex, ...
• If you have some friends or relatives, take few magazines and newspapers with you. It will help you to survive time in the air and and will help your friends to know everything what happened to their beloved politicians and pop-starts.
• Go and buy slim pocket for passport, cash, and credit cards you can wear under the dress in the trousers on your belly. It is quite discreet and safe place. The most important is that you do not need to worry or think about this stuff. It is on your body and you can not miss or lose it anywhere accidentally.
  

Tricks for minimizing weight

• Put on haviest pair of boots and jacket you have and pack other in the luggage.
  
• Your hand bag can be much more than five kilos but can not seem too big. Otherwise you can have problems.
• If your bag is still too heavy, you can use this trick. When checking in, put your bag on the weight, and with tip of your boot press the silver side of the weight. You can get two extra kilos this way :)

On the airport

• Take empty bottle to your hand bag. You will pass security checks with obviously empty bottle easily. You can fill in the bottle in the lavatory after passing security checks. Flights to Asia are long and there is no fresh air on board so be prepared for thirst.
  
• Take some food with you as well. Food served on board is at least looking unhealthy.
  

Good luck!!!

Taiwanský kompromis

Není to zase tak dlouho, co jsem na starém blogu psal, že jsme na východě asi nebyli naposledy, a Míša si už pomalu balí batoh. Ani ne za týden vyráží vstříc novému asijskému dobrodružství, vstříc dosud neprobádané taipejské městské džungli.

Když jsme se na konci minulého léta vrátili, mohli jste nás slyšet prohlašovat, že do Číny teda už jako nikdy. Tento postoj vydržel, alespoň mně, do zimy, než jsem dodělal školu a začal přemýšlet, co bude dál. Měl jsem to být tentokrát já, kdo vybere, rozhodne a z velké části zařídí náš společný život na následující rok nebo dva. Snažil jsem se. Byly nějaké nabídky práce v Anglii, možnost zůstat ještě chvíli v Čechách a počkat, až se objeví možnost vyrazit na delší pobyt pracovně. Táhlo mě to tenkrát na západ, kam se ale Míše nechtělo, a já jsem nebyl natolik přesvědčený, že tam chci, abych si chtěl prosazovat svou.

Nechtěl jsem do Olomouce, Míša nechtěla do Prahy. Po dlouhém váhání a přebírání všech možností jsme zvolili kompromisní řešení a jedeme minimálně na rok zpět do Číny. Tentokrát na Taiwan do hlavního města Taipei. Vždycky, když někomu vysvětluji, že zase jedeme pryč a jaký kompromis jsme zvolili, připadám si jako strašný podpantofláč. Snad vás i tento blog přesvědčí, že tomu tam není.

Nejdříve se mi na Taiwan opravdu nechtělo. V práci jsem sice dal výpověď , ale na otázky kolegů, jak se těším, proč tam jedu, co tam budu dělat, odpovídal, že se moc netěším, že tam jedu, abych mohl být s Míšou, že práci na tu dálku nemůžu a nemůžu najít, a i jinak se vymlouval. Od jednoho kolegy jsem několikrát slyšel, jak mi závidí odvahu tady všechno nechat a vyrazit na druhou stranu světa začít nový život po boku přítelkyně. Kolega se rozhodl přesně opačně a zůstal doma, i když přítelkyně byla daleko v Asii, a tak se rozešli. Pod tímto dojmem jsem začal pohled na věc pomalu měnit. Teď už se chvílemi těším a chvílemi se mi nechce. Od stejného kolegy jsem se ještě přiučil brát pracovní problémy jako výzvy, teď lze podobný přístup aplikovat i na soukromý život. Takže do sebe věci a pocity začínají trochu zapadat, což je pro mě jeden z nejdůležitějších pocitů, abych se cítil dobře a jako na "správné cestě".

Všichni se zkušeností z Taiwanu, které jsme Míša nebo já potkali, se při návštěvě pevninské Číny hrozně divili, jak moc jsou místní Číňané nevychovaní a nekulturní. To nám dává docela naději, že se tentokrát nebudeme muset tolik potýkat s "řepany", jak jsme Číňany nazývali během našeho xiamenského pobytu. Doufám, že nám optimistický pohled na domorodce vydrží o nějaký ten měsíc déle než posledně, abyste na tomto blogu nemuseli číst jenom negativní výlevy otrávené duše. Což byl mimochodem hlavní důvod, proč jsem přestal psát minulý blog již začátkem dubna.

Co nás tentokrát táhne zpět na východ? Šance začít zase tak trochu od začátku. Uskutečnit si odložené sny. Nalézt motivaci pro realizaci některých z mnoha dobrých předsevzetí, která si klademe na začátku roku či při jiných příležitostech. Péct a jíst domácí chleba. Naučit se cizí jazyk. Poznat svého nepřítele a být tak připraveni, až nás Čína za pár let zaplaví. A hlavně nabrat spoustu, jak se říká u nás ve firmě, soft-skillových dovedností.

Optimista učí svoje děti anglicky, pesimista rusky a realista čínsky.